99 / 156
4
|
2017
&
ProVobis
nesmysly. To já neberu. Mám rád drsnou, jedno-
značnou architekturu, která je krásná ne proto,
že ji někdo nazdobil, ale proto, že ji zkonstruoval
člověk s otevřenejma očima i mozkem a protože
svou strukturou připomíná přírodní věci, který sme
si neustálým životem v přírodě oblíbili.
■
Takže takového uprděného stavebníka
odmítnete?
Můžu si prostě dovolit na některejch věcech trvat.
Ne proto, že sem tak nafoukanej, ale protože si
myslím, že bez splnění těchhle věcí nevznikne po-
řádnej projekt, a mezi mrakama hnusáren, který se
stavěj, je to potřebnej postoj.
Když si prolistuju váš časopis, vidím, že je nadprů-
měrnej a třeba tenhle barák se mi líbí, a kdyby neměl
místo oken auslágy (prosklené stěny, pozn. redak-
ce), tak je docela bezvadnej. Ale máte v časopise
i nepovedený domy a musím vám to říct, protože
člověk musí bejt poctivej a říkat to, co si myslí.
■
Co máte proti výkladním skříním?
Existuje jeden zenovej zákon: jedině to, co člověk
pozoruje přes určitý překážky, mu utkví v paměti
a má na něj daleko větší vliv, než věc vnímaná takto
snadno. Obytnej prostor přece nemusí bejt osvět-
lenej výkladníma skříněma.
■
Já myslím, že stavebníci často sami
nevědí, co chtít, nebo spíš neposlouchají
své nitro, které by jim třeba napovědělo.
Častěji bazírují na praktické rovině
a opomíjejí vytváření domova přes
„rodovou“ zkušenost a jádro člověka.
To máte pravdu, ale přesto věřím, že existujou ně-
který obecný zákonitosti, který, když je jako archi-
tekt respektuju, ke mně ty správný, mně milý sta-
vebníky přivedou, a já vím, že se jim to bude líbit.
Prostě se snažím spolu s mejma spolupracovní-
kama-kamarádama změnit směr běhu architektury
na trati, po který právě jede.
■
Architektura tedy podle vás vybočila
a vy se ji pokoušíte narovnat?
Ona nevybočila. Ona přestala bejt tím, čím byla
po tisíce let. Tisíce let jí lidi rozuměli, protože oni
sami byli jejími tvůrci, sami si stavěli domy, nevo-
lali stavební firmu a už vůbec neexistovaly stavby
dělaný na kšeft. A tím, že to dělali sami pro sebe,
tak je to strašně zajímalo.
■
Takže byli s architekturou tak nějak
„vývojově“ srostlí?
Jasně, oni byli součástí procesu, kterej začal už
dávno před tím, než se narodili. Pak jako děti sle-
dovali, jak o tom diskutují jejich rodiče, s čím jsou
spokojený a s čím ne, jak udělali to a tamto a proč.
Velmi dbali na základní věci, který má architektura
mít: aby příjemně stárla, aby nestála moc peněz,
ale zároveň aby dobře vypadala, i když je třeba
už šedivá a voprejskaná. Aby byl barák správně
umístěnej, aby se dal s co nejmenší energií vy-
topit, aby se před vchodem nedělala závěj. Vě-
děli, že spoustu energie ušetří, když budou spát
na peci, věděli proč mít na půdě seno a chalupu
v zimě obloženou dřevem. Měli tak izolaci, kterou
přes zimu postupně spotřebovávali – seno nakr-
milo dobytek, dřevo se ztopilo a nic je to nestá-
lo. Současný baráky se dělaj podle nesmyslnejch
předpisů, promrhá se neuvěřitelně peněz a jako
řada jinejch věcí je to taková tichá dohoda mezi
zákonodárcema a obchodníkama, která nám za-
sahuje do života. Místo, aby se nám snažili dát
výzvu, něco k řešení jako těžký, iracionální úkol,
což hledání magie architektury je, tak dostáváme
nesmyslné návody podle šablony. Takovýhle věci
Rozhledna Máminka u Hudlic
Foto David Kubík
Artefakt v Kyjích
Foto Petr Králík
97