98 / 156
96
žádnej socialistikej votrok bez snahy se osvobodit.
A taky učitelům sem se to snažil vrátit i s úroky.
■
Byl jste ale přece také profesorem?
Jo, ale já sem takovej profesor-neprofesor. Sem
ochotnej kdejakou autoritu poslat do prdele a vel-
mi neurvale jí vysvětlit, co si skutečně myslím. Exis-
tuje asi dost lidí, který mě vůbec nemaj rádi, ale
já nepřipouštím situaci, zejména v architektuře, že
něco nejde, že je to nemožný, že se to nesmí nebo
že je to proti normám. Normy já ignoruju a celej ten
systém předpisů je z větší části ubožáckej, apriori
ochrana bázlivejch lidí, aby je nemohli zavřít, když
to třeba spadne. Já samozřejmě nechci, aby mi
spadnul barák, ale zároveň vidím, kolik konstrukcí
nevznikne jen z čirý bázlivosti. Vznikaj proto na-
prosto předimenzovaný věci a půlka peněz se tak
zbytečně prostaví, jen aby statici klidně spali.
■
Když mluvíte o těch penězích, jak vás
ovlivňují?
Já sem z bohatý rodiny, jak z matčiny, tak z otco-
vy strany. Takže jak to chodí s penězma, to sem
se musel naučit až ve světě, na cestách. Docela
rád vydělávám peníze a mám jich relativně hodně.
Nemám rád chudý lidi a nevím, proč bych měl bejt
chudej. Tak sem bohatej.
■
Ale ve svém „životaběhu“ uvádíte, že
jste začínal na dně a chudý?
Jistě, bolševici se o rodinné bohatství postarali,
takže sem začínal na ulici, spal sem pod mostem,
ve škarpách, v odhozenejch rourách od kanali-
začního potrubí. Na cestách sem měl roky hlad.
Ale naučil sem se prachy vydělávat, uchovat si je
a nejsem takovej slaboch jako průměrný lidi, který
je hned utratěj. Utrácím hodně, ale pořád míň, než
vydělám. Mentalita chudýho člověka je rozšířená
v celým národě, a kdo přizná jako já, že má peněz
hodně a že je mu těch chudejch lidí líto, ale že si
za to můžou sami, tak je nenáviděnej. Tuhle roli já
ale přijímám. Je to jejich problém a stejně tak si
myslim, že bohatý lidi sou podnikavější, odvážnější
a většinou slušnější. Neni pravda, že by chudý lidi
byli slušný od přírody, většinou jsou to pěkný haj-
zlové, a tohle když řeknete lidem v Čechách, vůbec
se jim to nelíbí. Jak říkaj Rakušáci: jsme národem
kočích a děveček.
Vždycky, když se vracím do naší český kotlinky –
a já mám tohle místo opravdu rád –, je to pro mě
smutek. Nemám totiž rád lid týhle země jako celek,
nemám rád to prostředí, který si českej národ kolem
sebe dělá a už vůbec nemám rád požadavky na-
prostý většiny stavebníků, který ode mě něco chtěj.
Často sou to pěkný pitomci, no tak to prostě pro ně
nedělám a snažím se vybírat si příjemný, milý lidi,
který samozřejmě existujou a není jich málo. A je to
možný najít – bezva lidi, bezva místo bezva projekt.
■
Jaké požadavky stavebníků máte
na mysli?
Většina jich je protismyslnejch a uprděnejch. Jsou
to maloměšťácký ubožárny, často věci pro mě ne-
přijatelný, jako třeba různý ozdoby. Nebo chtěj, aby
dřevo bylo furt v původní světlý barvě, aby dřěvěnej
barák vypadal tak trošku jako zámeček a podobný
Snažím se ukázat, že i člověk, nýmand, kterýho málem strčili do
pomocný školy, může žít bezvadnej život.
V I Z E
Vzducholoď Gulliver nad
Centrem moderního umění
DOX v Praze je nápad
ředitele Centra Leoše Války.
I přesto, že je pan architekt
– jak sám o sobě říká –
sebestředný a nafoukaný,
roli být mu po boku rád
přijal. A doufá, že když se na
vzducholoď člověk podívá,
bude mít dobrý pocit z toho,
že nejen on, ale i tvůrci mají
dětinské sny o svobodě,
odvázání se a o tom, že
na vedlejším domě může
klidně přistát vzducholoď,
kterou odletí do lepších
časů, do lepší země
Foto Jan Slavík