100 / 156
98
v i z e
já ignoruju a třeba současný vytápění považuju za
nesmyslnej luxus.
■
Jste evidentně neposlušný. Normy,
pravidla a konzum dnešní společnosti
jsou v rozporu s vaší živelností?
Podivejte se, lidi dostali ve škole návod, že po-
slušnost a respekt k tomu, co se přednáší, je to
pravý ořechový. To je naprostej omyl. Slušnej člo-
věk musí dbát na to, aby slušný byly zákony, který
respektuje. Takže například když mu někdo řekne,
že kulak je zločinec, tak musí říct: ne, to není prav-
da, to je normální, slušnej sedlák. Když mu někdo
řekne, že je třeba hubit Židy, tak musí říct: ne, to
je zločin. Když mu řeknou, že se má řídit územním
plánem, kterej je naprosto idiotskej, tak musí říct:
ne, tohle já nebudu poslouchat.
■
Myslíte si, že ona přirozená, přírodě
blízká architektura přestane být pro
stavebníky okrajovou záležitostí, že se
začnou více zajímat o její principy?
Jeden bolšivickej básník psal: Už nejsem sám, nás
jsou již miliony... Když sem před šestnácti lety dělal
přednášku o budoucnosti architektury, tak to moh-
lo vypadat jako štěkání na měsíc. Mohlo se zdát,
že mluvím o naprosto okrajové, bizarní záležitos-
ti. Ale z hlediska architektury je těch šestnáct let
nic a baráky, kterejch v tý době bylo strašně málo
a byly na pokraji spektra, se teď staví víc, dostávají
se blíž ke středu. Možná, že když lidi viděli, jak pěk-
nej dřevěnej dům si postavil miliardář Bill Gates,
tak je možná napadlo, že to není jen pro chudý, že
to není nuzáckej systém.
■
Dřevostavby jsou ale stále poznamené
určitým stigmatem...
Svýho času byly tímhle stigmatem postižený třeba
takzvaný finský domky, v nichž bydleli lidi na okraji
společnosti. Ale teď nastává zajímavá cesta. Ne-
jde jen o dřevo, jde i o kameny, sklo, všechno to-
hle sou přírodní materiály a pozná se na nich, že
dobře stárnou, že sou poznamenaný zubem času
a pořád vypadají dobře. Třeba kámen obrostlej
mechem a lišejníkem dostává zvláštní barvu a stá-
vá se z něj nádhernej artefakt, a i domy můžou
takovýhle bejt. Jeden kamenej dům jsme právě
dodělali a je to jeden z nejpěknějších projektů,
jakej se nám poved.
Představa, jaká může bejt architektura a co je její
kvalitou, se zvolna posouvá a vyvíjí. Kdybychom se
ji nesnažili směřovat, během dvou generací odpad-
nou kvůli robotizovaný společnosti činnosti a ře-
mesla, který ji budou schopný udržet v přirozenej
intencích. Zbyly by snad jen práce za počítačem,
na který nemaj všichni nadání. Po exponenciálních
křivkách se blížíme k době, kdy zmizí i taková ta
obyčejná práce. Co ty odvržený lidi budou dělat?
Dům v oboře u Přimdy
Foto David Kubík
Maják a muzeum Járy
Cimrmana v Příchovicích
Foto Radka Cíglerová