117 / 156
4
|
2017
&
ProVobis
na co zareguje zákazník, na jaký profil
zabere a po očku ho sleduju.
Dají zákazníci na vaši odbornost?
Jelikož ke mně přijdou obvykle na
doporučení, tak si nakonec poradit
nechají. Ale mrzí mě, že to primárně
není o tom obrazu. Jindy zase zápasíme
s bytovým architektem, který prostě
necítí, že to k sobě nejde. To není, jako
když mi zavolal Kamil Lhoták: „Viktore,
potřebuji zarámovat několik obrázků
a chci, aby to bylo hezké, tak s tím
něco udělej.“ Výjimečně měl nějakou
představu. On uměl malovat, já zase
rámovat.
Manželka mi dala k Vánocům knížku
Sedm lásek pana profesora Kouteckého.
To je kardiolog, který si u mě také
nechával rámovat obrazy. Ten v knize
mimo jiné mluví o starožitnostech
a výtvarném umění v souvislosti
s úpadkem společnosti, o věcech, které
dělaly život příjemným a také o tom, že
ten už končí. Konzumní společnost chce
pořád něco nového. Když vám někdo
přinese hezký obrázek k zarámování, tak
vybalí laptop a začně ukazovat jaký mají
interiér, jakou dlažbu a závěsy a chce, aby
se tam ten rám hodil. Na to se vždycky
ptám: „Chcete hezky zarámovat obrázek,
nebo doplněk na támhletu stěnu? Pokud
mám udělat rám, který by se hodil
k obrázku, může se stát, že vám nebude
pasovat do vašeho interiéru. A pokud
udělám rám, který se hodí k sedačce, tak
se zase nemusí hodit k tomu obrazu.“
Jaké dřevo na rámové lišty používáte?
Připravujete si vše sám?
Samozřejmě si můžete vzít prkénko,
hoblík a lištu si udělat. Ale s největší
pravděpodobností se vám to časem
zkroutí. Vyrobit trvanlivou rámovou
lištu je technologicky složité. Nakupuji
proto už čtyřicet let v krumlovské Lyře.
Firma soukromníkům dříve neprodávala,
ale můj táta to tam dokázal dohodnout.
K výrobě se používá hlavně smrk,
protože je to dřevo měkké, rychle roste
a dobře se povrchově upravuje křídou,
aby se nebortilo. Tvrdé dřevo je těžké,
mastné a křída na něm špatně drží.
K třímetrovým lištám pak potřebuji už
jen pilu a sponkovačku. Nařežu si to na
potřebnou velikost a udělám povrchovou
úpravu. Stejně jako malířské plátno je
našepsované, aby se zacelily póry a barva
na něm držela, tak dřevo potřebuje
podobně penetrovat křídou. Zdobení
si dělám sám, barvy si míchám sám, ale
kupuji terpentýn, kožní klíh, kostní klíh,
plavenou křídu, kaolín, sklo, kartony
a další věci. Ale to kupoval už děda,
protože opět jde o náročnou technologii
výroby. Stejně tak zlato, stříbro si také
nemůžete sama tepat, to kupujete od
zlatotepce, metál pak z fabriky. Rám
se totiž na zlatou, stříbrnou, měděnou
barvu nenatírá, ale do dřeva napuštěného
fermeží se zahlazuje válcovaný kov,
respektive kovové plátky, tenčí než alobal
nebo se aplikuje bronzový prášek.
Ukážu vám, co dneska už neuvidíte –
toto jsou acháty, které mám po dědovi.
Těmi se leští zlato na rámu už stovky
let. Je to jediná možnost, jak plátek
kovu aplikovat. Dalo by se říci, že to
je hladítko nebo pulírovací kámen. Je
to jemná, ruční, časově náročná práce.
Pozlatit jeden rám zabere třeba celý den.
Člověk když si chce udržet kvalitu, musí
kolikrát sklonit hlavu a nevzít určitý
kšeft?
K tomu mám jeden příklad. Přišel
zákazník, že chce zarámovat třicet plakátů
a jestli prý dostane slevu. Ne, říkám,
protože mě seriová výroba nebaví. Naopak
bude to dražší. Většina lidí si neumí
představit, co rámařství obnáší, mladé lidi
to vůbec nezajímá a nemají představivost.
A ty řezbované ornamenty také vyrábíte?
To právě už není dřevo, ale speciální
hmota. Na tu mám spoustu forem, které
jsou to nejcennější v celém řemesle.
Tyhle, co tu vidíte, už vám dneska nikdo
neudělá, to je věc cennější než zlato.
Jsou vyrobené ze sádry, ale nejkrásnější
jsou kamenné, z břidlice, to už se dneska
nedělá, nikdo to neumí, nebo aspoň
o nikom nevím. Dneska se dělají ocelové
formy na sériové lince, ale takto dílensky
vyrobené, to už skutečně těžko najdete.
Do nich se pak dá hmota, kterou si
sám vařím. Hotový výlisek se přilepí
na pohledovou stranu rámu, pozlatí,
postříbří nebo jinak ozdobí.
Myslíte, že se zánikem řemesla se
z rámu vytratí i dřevo jako materiál?
Řeknu to takhle; od renesance bylo
základem rámu – jeho nosnou konstrukcí
dřevo. Co na něj aplikujete dále jako
třeba keramiku, sklo, kov, to už je na vaší
invenci, fantazii se meze nekladou, jde
o nápaditost. Můžete rám klidně pomazat
lepidlem a posypat krupicí – děláte přece
originál. Dřevěný rám ale pořád zůstává
dřevěným rámem. Jsou dřevěné rámy
potažené folií, rámy kovové i plastové,
ale ta strojová dokonalost k tomu
zarámovanému dílu tak nějak nesedí, něco
tomu chybí. Kdo tomu rozumí, ten pozná,
že to skoro nikdo nedržel v rukách. Takže
dřevo tu nejspíš bude i nadále, ale jen pro
hrstku těch, kterým tuctovost nestačí.
Zdobení rámu
výliskem
Řemeslo je na ústupu. Ne, že by chybělo obecně, ale nechybí lidem.
115