Previous Page  117 / 156 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 117 / 156 Next Page
Page Background

4

|

2017

&

ProVobis

na co zareguje zákazník, na jaký profil

zabere a po očku ho sleduju.

Dají zákazníci na vaši odbornost?

Jelikož ke mně přijdou obvykle na

doporučení, tak si nakonec poradit

nechají. Ale mrzí mě, že to primárně

není o tom obrazu. Jindy zase zápasíme

s bytovým architektem, který prostě

necítí, že to k sobě nejde. To není, jako

když mi zavolal Kamil Lhoták: „Viktore,

potřebuji zarámovat několik obrázků

a chci, aby to bylo hezké, tak s tím

něco udělej.“ Výjimečně měl nějakou

představu. On uměl malovat, já zase

rámovat.

Manželka mi dala k Vánocům knížku

Sedm lásek pana profesora Kouteckého.

To je kardiolog, který si u mě také

nechával rámovat obrazy. Ten v knize

mimo jiné mluví o starožitnostech

a výtvarném umění v souvislosti

s úpadkem společnosti, o věcech, které

dělaly život příjemným a také o tom, že

ten už končí. Konzumní společnost chce

pořád něco nového. Když vám někdo

přinese hezký obrázek k zarámování, tak

vybalí laptop a začně ukazovat jaký mají

interiér, jakou dlažbu a závěsy a chce, aby

se tam ten rám hodil. Na to se vždycky

ptám: „Chcete hezky zarámovat obrázek,

nebo doplněk na támhletu stěnu? Pokud

mám udělat rám, který by se hodil

k obrázku, může se stát, že vám nebude

pasovat do vašeho interiéru. A pokud

udělám rám, který se hodí k sedačce, tak

se zase nemusí hodit k tomu obrazu.“

Jaké dřevo na rámové lišty používáte?

Připravujete si vše sám?

Samozřejmě si můžete vzít prkénko,

hoblík a lištu si udělat. Ale s největší

pravděpodobností se vám to časem

zkroutí. Vyrobit trvanlivou rámovou

lištu je technologicky složité. Nakupuji

proto už čtyřicet let v krumlovské Lyře.

Firma soukromníkům dříve neprodávala,

ale můj táta to tam dokázal dohodnout.

K výrobě se používá hlavně smrk,

protože je to dřevo měkké, rychle roste

a dobře se povrchově upravuje křídou,

aby se nebortilo. Tvrdé dřevo je těžké,

mastné a křída na něm špatně drží.

K třímetrovým lištám pak potřebuji už

jen pilu a sponkovačku. Nařežu si to na

potřebnou velikost a udělám povrchovou

úpravu. Stejně jako malířské plátno je

našepsované, aby se zacelily póry a barva

na něm držela, tak dřevo potřebuje

podobně penetrovat křídou. Zdobení

si dělám sám, barvy si míchám sám, ale

kupuji terpentýn, kožní klíh, kostní klíh,

plavenou křídu, kaolín, sklo, kartony

a další věci. Ale to kupoval už děda,

protože opět jde o náročnou technologii

výroby. Stejně tak zlato, stříbro si také

nemůžete sama tepat, to kupujete od

zlatotepce, metál pak z fabriky. Rám

se totiž na zlatou, stříbrnou, měděnou

barvu nenatírá, ale do dřeva napuštěného

fermeží se zahlazuje válcovaný kov,

respektive kovové plátky, tenčí než alobal

nebo se aplikuje bronzový prášek.

Ukážu vám, co dneska už neuvidíte –

toto jsou acháty, které mám po dědovi.

Těmi se leští zlato na rámu už stovky

let. Je to jediná možnost, jak plátek

kovu aplikovat. Dalo by se říci, že to

je hladítko nebo pulírovací kámen. Je

to jemná, ruční, časově náročná práce.

Pozlatit jeden rám zabere třeba celý den.

Člověk když si chce udržet kvalitu, musí

kolikrát sklonit hlavu a nevzít určitý

kšeft?

K tomu mám jeden příklad. Přišel

zákazník, že chce zarámovat třicet plakátů

a jestli prý dostane slevu. Ne, říkám,

protože mě seriová výroba nebaví. Naopak

bude to dražší. Většina lidí si neumí

představit, co rámařství obnáší, mladé lidi

to vůbec nezajímá a nemají představivost.

A ty řezbované ornamenty také vyrábíte?

To právě už není dřevo, ale speciální

hmota. Na tu mám spoustu forem, které

jsou to nejcennější v celém řemesle.

Tyhle, co tu vidíte, už vám dneska nikdo

neudělá, to je věc cennější než zlato.

Jsou vyrobené ze sádry, ale nejkrásnější

jsou kamenné, z břidlice, to už se dneska

nedělá, nikdo to neumí, nebo aspoň

o nikom nevím. Dneska se dělají ocelové

formy na sériové lince, ale takto dílensky

vyrobené, to už skutečně těžko najdete.

Do nich se pak dá hmota, kterou si

sám vařím. Hotový výlisek se přilepí

na pohledovou stranu rámu, pozlatí,

postříbří nebo jinak ozdobí.

Myslíte, že se zánikem řemesla se

z rámu vytratí i dřevo jako materiál?

Řeknu to takhle; od renesance bylo

základem rámu – jeho nosnou konstrukcí

dřevo. Co na něj aplikujete dále jako

třeba keramiku, sklo, kov, to už je na vaší

invenci, fantazii se meze nekladou, jde

o nápaditost. Můžete rám klidně pomazat

lepidlem a posypat krupicí – děláte přece

originál. Dřevěný rám ale pořád zůstává

dřevěným rámem. Jsou dřevěné rámy

potažené folií, rámy kovové i plastové,

ale ta strojová dokonalost k tomu

zarámovanému dílu tak nějak nesedí, něco

tomu chybí. Kdo tomu rozumí, ten pozná,

že to skoro nikdo nedržel v rukách. Takže

dřevo tu nejspíš bude i nadále, ale jen pro

hrstku těch, kterým tuctovost nestačí.

Zdobení rámu

výliskem

Řemeslo je na ústupu. Ne, že by chybělo obecně, ale nechybí lidem.

115