148 / 172
146
zk uše nos t i
Hlavní obytný prostor je na první pohled beze
změn. OSB podlaha sedne k severskému stylu
interiéru a žádné známky opotřebení příliš
nejeví. Je o ni taky dobře postaráno
vana. Je to moje vina. Dříve jsem bydlela ve starém domě, kde
byla vana maličká, člověk se do ní skoro nevešel, nemohl se
natáhnout. Takže jsem si chtěla dopřát velkou vanu. Vybra-
la jsem si dvoumetrovou a při prvním použití jsem zjistila, že
bojler je tak malý, že než ji stačím napustit, sedím ve studené
vodě. Navíc její sklon a velikost jsou docela nepraktické – když
jsem do ní vlezla, zajela jsem pod vodu, protože jsem se ne-
měla o co zapřít nohama, a málem jsem se utopila. Je pravda,
že od té doby jsem tam nevlezla. Prostě ji nepoužívám, snad
jednou tam byl kapr na Vánoce. Příště bych tedy udělala kou-
pelnu menší a vanu zvolila kratší. Nakonec se stejně sprchuju
v koupelně dole.
Zádveří a závětří – povedený tandem
Jedna úprava zde ale brzy po nastěhování přibyla. Dodateč-
ně jsem přidala dveře oddělující vnitřní prostor za vstupními
dveřmi – zádveří. Je tak oddělená špinavá a chladnější zóna,
pes mi neutíká ven, když nechci, a pošťačka při vyřizování věcí
nevidí hned do celého bytu. Je to prostě praktické.
A pak také závětří. Přístřešek před vstupními dveřmi, který
chrání před větrem a deštěm, člověk může v klidu odemknout
už v chráněném prostoru, navíc jsou vstupní dveře ušetřeny
vlivu počasí. Velmi rychle kvůli tomu degradovaly. Zatímco na
okna se stejnou povrchovou úpravou jsem nemusela sáhnout
za celých deset let a jsou jako nová, dveře začaly rychle schá-
zet, měnit barvu a praskat. Teď už je to dobré.
Velké domy, velké starosti
Člověk časem zjistí, že vlastně ani nepotřebuje tolik, ko-
lik si myslel. Kdybych měla v přízemí něco rozkládacího na
spaní, horní patro bych ani nepotřebovala. Samozřejmě, je
skvělé pro návštěvy, je tam moje knihovna… Jen mám pocit,
že si stavíme příliš velké domy. Vidím to ve vesnici, je zde to-
lik starších lidí, kteří zůstali ve velkém opukovém domě sami
dva. Musí jej udržovat a topit v něm, aby nezvlhnul. Myslím, že
by mělo smysl vytvářet nějakou flexibilní variantu domu, který
„Četla jsem zajímavý článek
o francouzském přístupu k bydlení. Prý
se příliš zabýváme detaily. Oni si zkrátka
dají podlahu z prken, nechají mezi nimi
velké škvíry, podlaha stárne, získává
šrámy a patinu a nikdo to neřeší. Možná
bychom se mohli inspirovat…“