18 / 164
po j ďt e dá l
16
J
Proč jste si zvolili dřevostavbu?
Nejdřív jsme vůbec nevěděli, jaké jsou na trhu možnosti, ale
když jsme se s nimi aspoň trochu seznámili, na dřevostavbě
jsme se shodli jednoznačně. Hlavním důvodem, a možná tro-
chu překvapivě, byla větší šetrnost k přírodě a dřevo, které
nám bylo jako materiál sympatické. Máme rádi věci jedno-
duché, přirozené, čisté. Dřevostavba nám k tomu pocitově
seděla mnohem víc než dům zděný. Druhým důvodem byla
rychlost výstavby. Čtyři měsíce byly proti dvěma rokům pád-
ným argumentem. Za dřevostavbu jsme rádi i přesto, že tehdy
cena vycházela proti klasickým materiálům o něco hůře.
Jak jste architektovi svůj budoucí dům
vypodobnili?
Měli jsme představu pouze o rozměrech a typech místností.
Byla asi stejná jako má většina dnešních mladých rodin, tedy
otevřený prostor spojující kuchyni, obývací prostor a jídelnu,
k tomu jedna velká a jedna provozní koupelna, ložnice pro
nás, dvě ložnice pro děti a pracovna-hostinský pokoj. Pak už
snad jen, aby dům dobře padl do svažitého pozemku. Zbytek
jsme nechali na architektech.
Čím vás překvapili?
Využili jsme dvě architektonické kanceláře. První návrh, který
jsme také vybrali, nás zaujal zajímavým tvarem; obdélníkový
půdorys je ve středu jižní fasády vykousnutý v celé výšce stě-
ny, tedy přes obě nadzemní podlaží, respektive prostřední
třetina je zasunutá. Vznikl díky tomu větší a lépe chráněný
prostor pro terasu. Až když jsme v domě bydleli, jsme si uvě-
domili drobnou nevýhodu tohoto řešení – okno z dětského
pokoje je tak přímo naproti oknu naší, rodičovské ložnice.
Máme tak sice děti večer pod dohledem, ale bohužel to platí
i naopak. Museli jsme to vyřešit žaluziemi, které jsme původně
neměli v plánu. Vnitřní dispozice jsme si pak nechali u jiného
Jaké okolnosti vás přivedly k tomuto krásnému
pozemku?
Stavět v satelitu, na poli jsme rozhodně nechtěli. Máme rádi
hory, a proto jsme od začátku hledali místo ideálně ve svahu.
Chtěli jsme pozemek, u kterého by to, co se nedá změnit,
jako rozměry a poloha, mělo vyhovující parametry, a zbytek
nemusel být ideální, ale schopný snést změny. Důležitá byla
poloha v pěším dosahu vlaku, dobrý dojezd do Prahy au-
tem a hlavně příroda všude kolem. A jak sama vidíte, vyšlo
nám to. Pozemek měl sice ze sítí přivedenou jenom elektři-
nu, nevedla k němu zpevněná cesta ani tu nebylo veřejné
osvětlení, ale to všechno už bylo řešitelné. Dnes tu bydlíme
osmým rokem a poslední, co chybí, je asfalt. V celé ulici je
jen deset rodinných domů a všichni se tu dobře známe. Na
vlak to máme pět minut chůze a do Prahy čtyřicet minut vla-
kem nebo dvacet autem.
Nebyla poloha ve svahu spíš komplikací?
Vůbec ne. Architekt od nás dostal zadání, aby se svahem ne-
bojoval, že bychom rádi promítli svažitost pozemku i do domu
samotného. Část přízemí proto sklon pozemku kopíruje a je
proti zbytku podlahové plochy o něco snížená. Vzniklo tím ta-
kové hnízdo, prostor pro útulné posezení s kamarády. Krom
toho tím, že je dům umístěn na okraji obce a oddělený od
původní zástavby zatáčkou příjezdové cesty, nekoukáme si se
sousedy do oken, ale do zalesněného údolí s chatovou osa-
dou v protějším svahu.
Podkroví:
Prosklené plochy s výhledem stoupají z přízemí až po
střechu, kde jsou umístěné ložnice a koupelna. Podlahu horní haly
obestavěné knihovnami původně zastupoval jen úzký ochoz
Dokonalost:
Namísto dveří do technické místnosti nechali majitelé vyrobit
vestavnou skříň. Když ji řemeslníci v zádveří instalovali, pochvalovali si, jak
mají dřevostavby dokonale rovné stěny a ostré rohy