DŘEVO&stavby 1/2018

2018

ProVobis

yl nádherný ten poslední den

v roce, celý modrý a stříbrný, to

jak se skromný koberec jiskřivého

sněhu objímal s barvou alpské oblohy. Pa-

prsky roztápěly květy na okně a tlačily se do

kuchyně. Seděla jsem za stolem a snažila se

větev jeřábu zabalit. Potíž byla v tom, že balící

činnost je nad mé schopnosti. Mohla jsem ji

sice hodit zpátky do lesa, ale když ona tak

krásně tlumočila moje přání.

Jeřáb je velice pěkný strom, který kromě

estetického přínosu dává i nemalý užitek od

plodů, přes listy až po tvrdé dřevo a kůru.

O tom, jak ceněnou surovinou byl v minulos-

ti, svědčí fakt, že skoro všechno od příborů,

přes hřeby, tkalcovské člunky, šrouby, válce

mandlů, řeznické špalky až po flétny či lisy na

víno bylo vyrobeno právě z jeřábu. Proto lidé

dříve o své jeřáby tolik pečovali a starali se

o jejich výsadbu i mimo les. Především strom

ale uctívala celá severozápadní Evropa jako

ochránce domu a života vůbec. Větvičky je-

řábu visely nad každými dveřmi, protože se

věřilo, že dovnitř nevpustí zlo. A právě proto

jsem ho chtěla darovat; jako symbol ochrany

a hodnoty domova. Jenže ta moje manuální

nešikovnost... Po chvíli násilí jsem vzala čepi-

ci, bágl a vydala se do kopců srovnat

si hlavu a principy balící techniky.

Krajina byla milá ve svém tichém

snění, jako chaloupky a salaše po-

korně čekající na svůj příděl závějí.

Ale s hnědými modřínovými lesy a ja-

zyky oplzlé trávy to tak nějak nebylo

ono. Uvědomila jsem si nedostatek

bílé barvy v přírodě. Ani Antarktida, Arktida

a hromadná svatba všech panen jí nedá do-

hromady tolik jako jedna pořádná zima. Bez

sněhové nadílky je zimní krajina jen takové

ošklivé káčátko. Kdyby šlo ovšem jen o este-

tický dojem, čert vezmi všechny stesky. Jenže

ono za takové teplé zimy může jít i o život.

Pamatuji si z přírodopisu, že medvěd

v zimě spí. Tak co se tady tenhle macek potu-

luje? Je hladový? Odkud fouká vítr? Zásoby

tuku si před zimou udělal pořádné, ale zpo-

malí to rychlost běhu za kořistí? Na lyžích

bych mu ujela, ale teď? Zatracená příroda!

Co blázní s osmi stupni nad nulou v prosinci!

Lidský mozek impregnovaný pokrokem

moderních výdobytků do té míry, že už jím nic

nehne, se přece jenom zachvěje ve chvíli, kdy

jde o přežití. Jedním z povzbudivých aspek-

tů ale je, že dokáže stále ještě jednat podle

hluboko zasunutých instinktů. Bohužel, často

jen když jde o přežití jedince. Ačkoliv jsme pa-

trně nejsociálnější ze všech sociálních tvorů,

ještě závislejší, ještě připoutanější, ještě méně

oddělitelní ve svém chování než včely, obsah

celku příliš neprociťujeme. A takhle to dopadá.

Před pětadvaceti lety uváděly odborné stu-

die, že růst obsahu kysličníku uhličitého v atmo-

sféře nemá zřetelný dopad na oteplování plane-

ty. Dnes zpráva o pohybu medvědů v italském

národním parku Adamello-Brenta rozechvívá

základy lyžařských středisek kolem mondénní

Madonny di Campiglio. Perfektně upravený

umělý sníh, hustá betonová zástavba, kilometry

ocelových lan pro lyžaře… a najednou: „Med-

věd na sjezdovce! Kult ohrožen!“. Tak nějak by

mohly znít titulky alpského bulváru.

Euforie z „přežití“ mi propláchla mozek vl-

nou zájmu. Po prvním šplíchnutí bylo jasné,

že zavěsit nad dveře haluzku jeřábu nestačí

a že k vytvoření dobrého a udržitelného do-

mova budu kromě rodiny potřebovat i mno-

hem větší míru environmentální gramotnosti

a spoustu času k pochopení vztahu materiálu

k místu, místa ke krajině, člověka k nim a jem-

ně-hmotných sil země k tomu všemu. Kde by

mě tenkrát napadlo, jak širokou korunu může

strom života mít. Kdo by čekal, že vyměním

kamenný sen za domek dřevěný... A kdo by

si pomyslel, že mě studium těchto souvislostí

přivede do redakce tohoto časopisu...

A přitom to začalo tak banálně; obyčejnou

větví.

■

121

J eřáb

ochránce domu

Nenáročná a velice otužilá dřevina

roste dobře až k horní hranici lesa

i na půdách chudých na živiny.

Pružnost mu dovoluje snášet

větrné polohy, ale nevadí mu ani

městské ovzduší. Ještě nedávno

byl jeřáb v lesnictví považován za

neužitečný. Dnes, kdy výnosové lesní

dřeviny mají potíže s kyselými dešti

a dalšími imisními vlivy, je využíván

k rekultivaci postižených oblastí

i jako příměs do nově zakládaných

remízků. Nezastupitelnost jeřábu

v druhové diverzitě lesních

ekosystémů potvrzuje i ucelená

koncepce péče o genové zdroje

našich lesů, která – mimo jiné –

zohledňuje i vazbu na zdroj potravy

pro migrující populace ptáků.

Národní inventarizace lesů ukázala,

že jeřáb ptačí je 16. nejhojnější

dřevinou našich lesů, s nejvyšším

zastoupením v Krušných horách.

Z hlediska stavebního nemá význam.

Chcete-li však dům „ochránit“,

nemůžete vysadit nic lepšího.

Vzhledem k tomu, že nelze

počítat s žádným „náhradním

bydlením“ pro lidstvo, možná

ten příběh potká i vás.